Drobnosti v roce 2016

Postřehy z roku 2010

21.08.2010 Dovolená za námi

V pondělí nám skončil týden dovolené, kterou jsme přes den prospali a v noci, pokud bylo alespoň trošku jasno, proleželi ve spacáku na lehátku v zahradě a koukali na noční oblohu. Nejméně tři noci, zrovna v období kdy hvězdy nejvíce padaly, se nám obzvláště vydařily. Pondělní pracovní den ovšem nebyl nikterak odpočinkový. Nakonec ale tento týden končil v práci přece jen dobře, co bylo třeba dodělat se dodělalo a od příštího týdne by mohlo probíhat vše v normě.
Páteční odpoledne jsme s kamarádem věnovali naší pravidelné měsíční večeři. Původně jsme se domluvili, že půjdeme posedět na přehradu Olešná, do Restaurace u Toma. Restaurace vypadá hezky zvenčí i zevnitř, bohužel poutník by tam umřel hlady a žízní. Poseděli jsme jistě 45 minut, a stejně si nás nikdo nevšiml. Tak jsme se zvedli a odešli ke konkurenci. Letos, či loni, byla znovuotevřená Restaurace Terasa. V mládí jsme tam chodívali rádi. Nyní se jedná o hotel s restaurací. Obsluha byla rychlá a příjemná (točily se kolem nás samé hezké dívčiny). Nečepuje se tam Radegast, ale Budvar, závěrečné palačinky se zmrzlinou, také nebyl špatné a tak jsme odcházeli spokojeni.
Včera jsem na chalupě pokračoval s drobnými úpravami, aby to tady bylo alespoň trošku k žití. Dlouho mi to ovšem nevydrželo. Budova je postavena docela bytelně a tak jsem již při třetí díře zničil vidiový vrták a druhý nemaje musel jsem svou činnost ukončit. Ulehl jsem tedy na lehátko a spokojeně usnul.
Tak si tak spokojeně dřímu na zahradě, na lehátku a najednou domácí ptactvo strašný křik a kravál, otevřu oči, a co nevidím nade mnou balón a chystá se mi přistát na zahradě, jsem je křikem zahnal. Přistáli nakonec na louce u lesa, ale když viděli srocující se vesničany, kteří ani nedrželi v rukou vidle, raději přiložili pod kotel a odletěli směrem do Polska

25.07.2010 Vše je jednou poprvé

Každému z nás se občas stane něco nepříjemného. Vypravili jsme se na chalupu, jeli s námi švagrová a švagr, když v sousední vesnici byla zrovna pouť. Protože jsme v daném okamžiku byli jediní, kteří měli pojízdné auto museli jsme oba manželčiny sourozence posbírat cestou.
Zastavíme takhle aby mohl nastoupit manželčin bratr a najednou se ozve strašné klení.Hrozíme se co se stalo a když se podíváme lépe, vidíme to strašné neštěstí.Švagra poprvé v životě pokálel svým trusem pták. Někdo je malý, někdo je velký a náhoda je zřejmě v tomto směru spravedlivá. Švagr je velký a tak na něj spadlo lejno nějaké divoké kachny či husy.
Neštěstí jsme překonali. Na pouti nakonec byli a protože hřbitov s našimi blízkýmije hned vedle zapálili jsme jim každému svíčku.
Chodím na pouti v Domaslavicích už jistě přes 50 let. Ale úpadek, který pozoruji nyní je hrozný. Čtyři boudy trhovců a toť vše, hospoda skoro prázdná, ještě že pivo bylo dobře vychlazené. Pamatuji kolotoče, střelnice a spoustu jiných atrakcí. Co se dá dělat. Staří umřeli a mladí se o takové věci nezajímají. A pro těch 20 dětí kolotoče? Na vstupném by se nezaplatila ani ta doprava atrakce.

22.07.2010 Už je lépe

Přesto, že ještě včera ráno jsem měl dojem, že že tu chorobu nemohu porazit, opak je pravdou. Dnes ráno jsem se cítil už lépe, ne sice úplně dobře, ale natolik dobře, že jsem nezůstal upoután na postel jako předchozí dny. Nejvyšší čas, zítra už v práci nemám zástup.
Využil jsem volného dne k vyzvednutí auta, které bylo od včerejšího dne v servisu na garanční prohlídce. Odpoledne jsme se vypravili na chalupu.
Chudák sekačka na trávu si stěžovala, že jsem jí letos sliboval vyměnit olej a pořád tak neučinil, tož jsem nad ní slitoval a tu výměnu oleje udělal. Zdá se, že jsou nutné ještě i jiné úkony aby si spokojeně kosila, vyměnit vzduchový filtr a nabrousit nůž.

21.07.2010 Letní choroby

Tak jako existují choroby, které nás přepadají v zimě a na jaře, je hromada chorob, které si na našem těle smlsnou v létě.
Mně jedna taková letní střevní chřipka s prudkým příchodem a divokým průběhem přepadla v pondělí po poledni. Byla to záležitost tak pro mně nezvykle tvrdá, že jsem nelitoval včera času na návštěvu lékařky, abych si skutečnost, že se jedná jen o střevní chřipku a nic jiného vážnějšího nechal potvrdit od odborníka. Bylo mi doporučeno odpočívat a nenamáhat se. No co nadělám. vzal jsem si pár dovolené, ležím v posteli potím se a jen se děsím skutečnosti, že jsem neustále slabý jako moucha. S viděním rozostřeným. Snad tu chorobu již zítra porazím. v každém případě mě v pátek čekají povinnosti, které mi déle setrvávat v postelí nedovolí.

17.07.2010 Hrůza a děs

Se objevily v mých očích, když jsem se postavil ráno na digitální váhu. Divím se, že mně nevyzvala abych sestoupil s váhy, protože vážení se povoluje najednou jen jedné osobě! Za necelé dva týdny jdu na pravidelnou kontrolu s cukrovkou. No to zas bude řečí, jak jsem nedržel života správu i když jsem minule svatosvatě sliboval, že se již polepším. A místo toho: "Tu máš čerte kropáč!" Vážím o šest kilo více než při minulé kontrole. No uvidíme jak to dopadne. Nedá se nic dělat, musím držet dietu.
Dopoledne jsem strávil na chalupě omítaním komína, nejlepší by bylo si na tu práci pozvat nějakého zedníka, ale je to jen taková drobnost a protože péči Baumaxu si můžeme koupit již připravenou omítkovou směs, kterou stačí jen zalít vodou a rozmíchat, rozhodl jsem se, že to zkusím opravit sám. Nakonec mám do důchodu ještě hezkou řádku let a dříve se na chalupu stěhovat nehodlám.
Odpoledne přišla návštěva a tak jsem všichni společně odešli na kanál ke splavu. Koupání je tam sice zakázáno, ale porušujeme tento zákaz již 50 let. Voda byla osvěžující, v tom vedru jsme si to užili.

03.07.2010 Lysá hora

Žena je od včerejšího dne na poznávacím zájezdu do Transylvánských Alp v Rumunsku a já jsem zůstal doma hlídat našeho psa Káju. Bohužel se jedná o šelmu plnou energie a tak máme docela problém najít někoho, kdo by nám ho hlídal.
Včera koncem směny jsme se s Hynkem domluvili, že dnes ráno sejdeme při sobotě v práci. Vydal jsem mu nástroje předem domluvené i nástroje, které si vzpomněl v poslední chvíli, vypili jsme spolu po dlouhé době kávu a pokecali o naších turistických plánech. Mimo jiné přišla řeč i na Lysou horu. Domu jsem přijel v devět hodin ráno. Sice bylo velké horko, ale i tak jsem nezaváhal, rychle nachystal nějakou svačinku pro mě a pro Káju. Jemu čistou vodu do půllitrové láhve a mi půllitrovou láhev čaje, cestou jsme se stavili na pumpě, neměl jsem u sebe žádné drobné peníze, rozměnil jsem nákupem espresso kávy v plechovce a vyrazili jsme na Zlatník, kde jsme nechali auto a dále pokračovali v cestě na Lysou. Na první pravidelné zastávce jsem zjistil, že jsem zapomněl doma svůj čaj. A tak Kája zapíjel svačinu svou vodou a já kávou z plechovky, nebyla chuťově špatná, docela jsem nákupu nelitoval. Další zástavka byla na Zimném, tady jsem už zapíjel svá sousta čistou vodou. A v pramenu jsme si nabrali novou láhev. No a za další třičtvrtěhodinu jsme už byli na vrcholu Lysé hory. Na Lysé hoře jsem už byl mockrát, ale tentokrát jsem byl mimořádně zvědavý na to jak vypadá anténní stožár po instalaci nových antén pro digitální televizi.
Vše jsem zodpovědně pofotografoval. Požádal jsem pár cyklistů, aby mě vyfotografovali jinak na mobil, jednak s Kájou v náručí pořádným aparátem, přece jen je třeba poslat ženě do Rumunska MMSku a pro doma mít doklad, že jsem na vrcholu byl. Ještě bych chtěl někdy vyjet na vrchol kolmo (tedy ne kolmo vzhůru, ale po cestě na bicyklu). Snad mi to věk a zdraví v budoucnu také dovolí.
Doma jsme byli kolem šesté večer. Cesta byla náročná, hlavně díky velkému vedru. Žena se má vrátit koncem příštího týdne a já mám dovolenou, tak snad ještě nějaký výlet na hory podniknu.